Draxler Je fajn Den svobody tisku, ještě hezčí by bylo mít svobodný tisk

Nechť je to velmi stručný obrázek na příkladu největší mediální události tohoto týdne. Ve válce na Ukrajině.Před příklady bych podotkl, že jsem víceméně centrista, téměř mainstreamový čtenář, píše na facebooku Juraj Draxler.

Juraj Draxler, slovenský politilog

4. května 2022 – 10:30

Mám velké pochopení pro limity médií v malé zemi. I proto, že média mají nějaké komerční zájmy a musí zvážit svého typického čtenáře. Nežádám žádné odvážné ideologicky orientované publikace.

Chtěl bych jen zprávy a žurnalistiku, která přináší fakta, aby patřičně reprezentovala nějakou událost. A že výběr událostí je takový, že mi dává relativně pestrý a vyvážený pohled na svět.

Tak tohle jsou příklady. Máme válku v sousední zemi.



Člověk by jen ocenil, kdyby se do zpráv někdy zapojily, alespoň někdy (! ),  i další věci:

Na Ukrajině mizí režimu nepohodlní lidé (již zmizelo například 11 "proruských" starostů"), další bezpečnostní složky dokonce otevřeně trýzní a ještě to i nahrávají (od známého politika po známého sportovce).


Přinášejí to dokonce světové agentury: AP má video z Charkova, kde v rámci razie proti "proruským živlům" komando se samopaly například vytáhne z bytu vyděšeného důchodce. Za to, že někde na internetu napsal, že se stydí za ukrajinskou vlajku a Rusy bere jako osvoboditele. A vezmou ho pryč – díky čerstvým ukrajinským zákonům může dostat i léta vězení. Ne za sabotáž či podněcování, ale za „nesprávný“ názor vůči své vládě.


Nic z toho se do našich médií nedostane, ačkoliv informace a videa stačí.




Existuje spousta videí, kde si lidé stěžují, že je ukrajinští ozbrojenci nechtěli pustit z Mariupolu. Dobře, možná jsou otrávení Rusy. Existuje ale dokonce celkově velmi dobré video dokumentující obléhání Mariupolu zevnitř, kde je vidět, jak ukrajinský voják lidem říká, že nemohou ven z města, silnice jsou zaminované. (Později budou protagonisté utíkat postranními cestami)


Existuje také spousta videí, kde davy lidí vítají přicházející kolony ruských vojáků. Upřímně, tady už si těžko představit, že by tam všichni stále jen z donucení, nebo proto, že jsou zaplaceni.


Hlavně by mě ale zajímalo, proč jsme se téměř nic nedozvídali o Ukrajině, sousední zemi!, během předchozích osmi let.


I když přímo komisařka OSN pro lidská práva psala o týráních ukrajinskými bezpečnostními složkami, naším (i světovému) tisku se to nějak vyhnulo.


Nikdo nezveřejňoval, alespoň okrajově, ruské stížnosti na rozmisťování americké techniky ve východní Evropě a zejména vypovězení tří klíčových smluv na kontrolu zbrojení.


O potlačování politické opozice ani slovo (dnes to vyvrcholilo přijetím zákona, který umožňuje zrušit "proruské" strany, kterým již činnost stejně dříve pozastavila bezpečnostní rada).


Zato vycházejí zcela dementně manipulativní zprávy:



A teď ve válce se jako fakt berou věci, které nikdo nezávislý nevyšetřil a rozhodně jsou k nim vážné otázky (mrtví v Buči, mrtví v Kramatorsku).


Lidem se hromadně podsouvá fotkami zničených paneláků, že Rusové vyvražďují obyvatelstvo na Ukrajině. Přitom a) v případě Donbasu by tím „vraždili“ své, b) Ukrajinci se zcela zjevně opevnili ve městech, tím pádem se bojuje ve městech.


Nezajímají mě ani ruské příběhy o "biolaboratořích" ani mě nezajímá, co o Ukrajincích řekl nějaký specifický blázen nebo propagandista v moskevské televizi. Protože stejně mě nezajímá, co řekl nějaký blbec ve Fox News nebo v Daily Mail.


Ale zajímala by mě ta fakta. O velkém konfliktu. V sousední zemi.




Namísto toho náš "svobodný tisk" funguje tak, jako by jej přímo řídil nějaký velký Propagandista, s velmi specifickými cíli. Neštítí se publikovat jen pohled z jedné strany, hrubé manipulace nebo i lži.


A to je Ukrajina v podstatě jen dobrý příklad, protože je tak očividný. V jiných případech je to skrytější, manipulativnější. Ale o to toxičtější.


Bylo by hezké mít svobodná média. Ty naše jsou vázány penězi svých investorů a otrockým charakterem lidí, kteří v nich rozhodují.


(rp,prvnizpravy.czfoto:arch.)